Rodičovská
odpovědnost

Základní náhled na rodičovskou odpovědnost

Podle § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění. 

Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud. Rozsah rodičovské odpovědnosti je pro oba rodiče stejný, jsou tedy v rovnoprávném postavení bez ohledu na to, jakým způsobem jejich rodičovství vzniklo. Není podstatné, zda jsou rodiče manželé. Rodičovskou odpovědnost je podle zákona možné pozastavit či omezit a soud může dokonce rodičovské odpovědnosti rodiče zcela zbavit. 

Omezení rodičovské odpovědnosti

Omezení se zpravidla projevuje právě tím, že soud vyřadí jednu nebo více pomyslných složek z rodičovy kompetence například v oblasti správy jmění dítěte. Pokud je správa jmění dítěte v ohrožení, bude jmenován opatrovník pro správu jmění dítěte. K ohrožení klasicky, a zcela pochopitelně, dojde v momentě, kdy soud omezí rodičovskou odpovědnost v oblasti práv a povinností pečovat o jmění dítěte a zároveň neexistuje jiný rodič, který by tuto správu vykonával.

Můžeme si tedy představit situaci, kdy matka samoživitelka není schopna řádně pečovat o jmění dítěte, pročež ji soud v této oblasti omezí rodičovskou odpovědnost. V takovém případě (doufejme, že jen chvilkově) není nikdo, kdo by měl práva a povinnosti starat se o jmění dítěte a musí nastoupit soud, který danému dítěti jmenuje opatrovníka pro jeho správu jmění.

Zastoupení dítěte

Dítě má dále jako každá lidská bytost právní osobnost již od svého narození. Schopnost dítěte uvědomovat si svá práva a vykonávat je se však postupně vyvíjí. Z tohoto důvodu mají děti pouze částečnou svéprávnost. V situacích, kdy dítě ještě nemůže samostatně jednat pro nedostatek vlastní svéprávnosti, musí být pro realizaci daného právního jednání zastoupeno. Typicky jej zastupují rodiče jakožto zákonní zástupci. Nejde však o jediný možný druh zastoupení.

Zastoupení dítěte je zakotveno v § 892 až 895 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle těchto ustanovení mají rodiče povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednání, ke kterým není právně způsobilé a to společně. Pokud se rodiče nedohodnou, který z nich dítě při právním jednání zastoupí, rozhodne soud na návrh rodiče, který z rodičů bude za dítě právně jednat a jakým způsobem. Rodič však nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. Pokud k tomuto případu dojde, soud jmenuje dítěti opatrovníka, který bude jeho zájmy zastupovat.

Chcete zjistit více?

Pokud byste rádi zjistili něco více o rodičovské odpovědnosti nebo se rádi zeptali na jakékoliv jiné otázky, tak nám neváhejte napsat! Rádi Vámi položené dotazy vyřešíme.