Porušení dobrých mravů

§ 2909 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku zakotvuje povinnost škůdce nahradit škodu poškozenému, pokud mu ji způsobil porušením dobrých mravů. Vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného. Takové právní normy mají umožnit spolužití lidí mezi sebou. Institut dobrých mravů je jednou z nejstarších právních zásad, který byl již v římském právu chápán ve smyslu zachování pravidel slušnosti převzatých od předků. V našem právním řádu dobré mravy jako měřítko pro posouzení lidských činů dávají možnost přizpůsobovat sankce měnícím se společenským poměrům. Příkladem nemravného chování je třeba takové jednání, které je již společenský odsuzováno, avšak není ještě zachyceno v právním předpisu. Výše uvedené ustanovení můžeme tedy vnímat jako dynamický prvek v úpravě náhrady újmy, k povinnosti újmu nahradit je však nutné úmyslné zavinění, které se musí vztahovat k jednání, újmě i příčinné souvislosti.