Jak na asistovanou reprodukci z právního hlediska?

Úvodem se článek zabývá samotnou definicí pojmu asistované reprodukce, a to dle příslušného právního předpisu. Posléze se věnuje nutným podmínkám, které je třeba splnit, aby byl samotný proces dle zákona vůbec umožněn. Povrchově se zaměřuje i na další detailnější okolnosti asistované reprodukce vycházející ze zákona 373/2011 Sb.

Dnes stále častěji využívané služby asistované reprodukce se v praxi rozdělují do několika odvětví dle způsobu provedení. V právní terminologii však spadají všechny metody pod jedinou definici. Asistovanou reprodukcí se dle zákona o speciálních zdravotních službách (373/2011 Sb.) rozumí veškerá ošetření, při nichž dochází k odběru zárodečných buněk (vajíček či spermií), a je s nimi následně manipulováno s cílem umělého oplodnění ženy, tedy

a) přímým zavedením spermií do pohlavních orgánů ženy

b) zavedením embrya do pohlavních orgánů ženy, jenž vzniklo mimotělním spojením zárodečných buněk

Dle právního hlediska asistovanou reprodukci dělíme do dvou kategorií – průběh léčby se zapojením role anonymních dárců a průběh léčby za účasti pouze neplodného páru. Celý proces asistované reprodukce je kvůli své náročnosti a komplexnosti ošetřen řadou podmínek, jež musí být splněny, ať už se týkají zúčastněných či formálních náležitostí celého procesu. Poměrně patrnou podmínkou pro vůbec samotné zahájení léčby neplodnosti jsou zdravotní problémy vyskytlé buď u příjemkyně, nebo u muže, v případě neplodného páru, jež by

a) činily jiný způsob léčby neplodnosti nemožným či vysoce pravděpodobně neúspěšným

b) zamezovaly ženě otěhotnět přirozenou cestou či donosit životaschopný plod

c) hrozily zvýšeným rizikem přenosu geneticky podmíněných vad či nemocí a skrze asistovanou reprodukci by se těmto rizikům mohlo předejít.

Služby asistované reprodukce není možno využívat k volbě pohlaví budoucího dítěte, s jedinou výjimkou, kdy lze předejít vážným geneticky podmíněným nemocem, jež jsou vázány na určité pohlaví. Zároveň v případě využití anonymního dárcovství nevzniká nárok dárci na finanční ani jinou náhradu. Je možno zažádat pouze o proplacení výdajů, které byly s dárcovstvím zárodečných buněk spojeny. Smluvenou finanční částku, většinou zakotvenou již v samotné žádosti o zahájení léčby, kterou tak žadatelé o zákrok platí, je směřována přímo k poskytovateli.

Možnost využití služeb asistované reprodukce jsou omezeny i podmínkami týkajících se jejích samotných účastníků. Na ženě (příjemkyni) může být proveden zákrok za podmínky plodného věku, tj. do 49 let, a to s přihlédnutím k jejímu celkovému zdravotnímu stavu. Dále nesmí být omezena její svéprávnost do míry, jež by přesahovala její schopnost posoudit důsledky daných zdravotních služeb, nebo se nesmí nacházet mj. ve výkonu trestu odnětí svobody. U anonymních dárců je jejich věkové rozhraní omezeno u ženy na nejvyšší hranici 35 let a u muže na let 40. Zbylé požadavky na tyto osoby jsou srovnatelné s požadavky příjemkyně, hlavně co se omezování svéprávnosti týče.

Proces umělého oplodnění může být v České republice zahájen pouze a jen na písemnou žádost muže a ženy, kteří společně tvoří neplodný pár, a to i v případě anonymního dárce. Jinými slovy tak neexistuje možnost, aby pouze samotné příjemkyní bylo vyhověno její žádosti na podstoupení umělého oplodnění. Vždy je zapotřebí, v rámci ochrany práva dítěte na informaci o svých rodičích, aby žadateli byli oba budoucí rodiče.

Písemná žádost však pouze celý proces zahajuje. Posléze je nutné, aby poskytovatel, seznámil oba žadatele o rizicích, trvalých následcích a možných postupech s nevyužitými buňkami. Poskytovatelem se rozumí společnost s oprávněním poskytovat zdravotní služby v oboru reprodukční medicíny nebo oboru gynekologie a porodnictví. Po naplnění povinnosti předání veškerých potřebných informací se vyžaduje dodatečný písemný souhlas s provedením asistované reprodukce. Zatímco vstupní žádost je nutno učinit pouze jednou a samotný zákrok musí být zahájen nejpozději do 6 měsíců od jejího podpisu, tak souhlas s provedením je třeba opakovat vždy bezprostředně před každým dalším pokusem o zavedení embrya či spermie do pohlavních orgánů ženy. Tento dodatečný souhlas si dává za cíl potvrdit vyjádření vůle k tomu stát se rodiči, a tedy upevnit budoucí otcovství muže z neplodného páru a zároveň získat výsledný souhlas ženy se zákrokem.

V případě využití služby anonymního dárce je poskytovatel povinen zajistit zachování vzájemné anonymity dárce i příjemce. Rodičovství je tak vždy připsáno žadateli z neplodného páru bez ohledu na užitou metodu postupu. Poskytovatel je však dále povinen uchovávat informace o zdravotním stavu anonymního dárce, a to po dobu 30 let od provedení umělého oplodnění a lze je předat opět až na základě žádosti, buďto neplodného páru, či zletilé osoby z asistované reprodukce narozené.

Použití zárodečných buněk a lidských embryí je určeno výhradně jen k umělému oplodnění neplodného páru, proto je v případě nevyužití všech těchto buněk či embryí poskytovatel povinen biologický materiál uchovávat až po dobu 10 let. Tehdy pak musí písemně vyzvat neplodný pár, aby rozhodl o dalším průběhu. Pakliže tak pár neučiní, je poskytovateli umožněno dle zákona zachovávané buňky přesunout k likvidaci. K tomuto postupu ale dochází jen ve chvíli, kdy se pár rozhodl nevyužít možnosti písemného prohlášení. To si dává za cíl již před zahájením léčby rozhodnout o budoucím osudu biologického materiálu v případě jeho nevyužití. Neplodný pár tak může v tomto prohlášení poskytnout nadbytečné buňky pro vědecké výzkumy nebo i k použití pro umělé oplodnění jiné příjemkyně nebo rozhodnout o tom, buňky zlikvidovat ještě před zákonnou lhůtou 10 let.

Závěrem je důležité poznamenat, že asistovaná reprodukce spadá mezi spíše novější jevy, které se český právní systém snaží aktivně obsáhnout. Zároveň, kvůli neustálému vývoji ať už technologií či vývoji společenskému, nepatří zákon 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách mezi zákony rigidní, ale naopak ty, které prochází neustálými úpravami vycházejících zejména z konkrétních rozhodnutí soudů. Momentálně je poměrně řešena otázka možného zvýhodňování účastníků procesu s anonymními dárci oproti samostatným neplodným párům, které ze současné úpravy zákona nepřímo vychází. Nezřídka kdy tak tyto občanské spory vrcholí až u soudu nejvyššího či ústavního. Je tak možné, že se již v blízké budoucnosti dočkáme výrazných změn nejen v oblasti asistované reprodukce.

Klára Štětinová

Studentka PF UK